Již podvakráte proběhla akce tohoto jména, a já nikdy času nenašel, abych jí navštívil. Vždy něco jiného zaměstnalo mojí neklidnou povahu a já jinou cestou, či pracovním výkonem byl zaměstnán. A tak když dotřetice roku letošního vyhlášena byla, já neváhal a pln očekávání se vydal ku velkému městu na Moravě jižní, abych s ostatními toliko dvacetčtyři hodin pobyl, různé létající aparáty nafotil, tekutého chleba popil a vlídného slova prohodil.
Dne prvního, v městě Pražském na stanici vlaku podzemního , jejíž název od samce kachny odvozen, já čekal na Keha z rodu Slovanů Zajordánskách, abych do jeho stroje v zemi Bavorské vyrobeného zasedl a na tu cestu dalekou se vydal. A tuze nebezpečná byla, protože na cestě několikero povozů se srazilo a my museli místo toto objeti přes pole, louky a černý les. I přečkali jsme všechny útrapy a kol hodiny desáté my dorazili na airfíld tuřanský k místu jež Herbstem se zove.
Tož vřelé bylo shledání s druhy, veselá řeč ze všech stran klokotala a úsměvy na tvářích jasnily už tak krásný den. I létadla kvůli kterým se osazenstvo sešlo létati začala, i když ne toliko jako v létech minulých, jak moudří pamětníci připomenuli.
Účast byla hojná. Se svými povozy dorazila spousta lidu z celého kraje Českého, Moravského i Slezského. Měšťané Berounští i Jičínští po dráze ocelové i od města Ostravy rodák. Péče místních hostitelů o nás bezměrná byla, jakožto se i sluší připomenout hostinu obrovskou, co pro nás pan Bugr von Beroun se svojí družkou vystrojili a mocnými doušky moku chmelového zalili naše vyprahlá hrdla.
A tak den ubíhal v hojeném hovoru a smíchu a my občas daguerottypii vehiklů létajících pořídili. I připozdilo se a kresby naše s přibývajícím mokem stávaly se víc a víc uměleckými až po půlnoci jen flamendři největší, zimou se do útulné světnice zahnat nechali a do hodin ranních nad vážnými tématy rozjímali.
Ach to bylo druhý den nářků, zad břich a hlav bolavých. Ovšem další létající stroje a příkladná péče pána z Herbstu, chmury naše zahnaly a s tím jak se k airfíldu tuřanskému blížil stroj vyslaný sem ze země Španělské králem levného cestování ze zeleného ostrova v oceánu Atlantickém, chýlilo se i naše setkání ke konci a my se loučili dlouho a dlouho, šťastných cest sobě popřáli a ke svým domovům vyrazili. Ne tak u mě to tak ovšem bylo. Já s Kehem na místo zvané po cizácku terminál zajel a sobě jsme nápoje koupili a ještě další dvě hodiny v družném rozhovoru trávili až i on odjel směr město Pražské.
Já ani pak nezůstal osamocen a ve společnosti Radima ze země Slezské pak sledovali učení adeptů řemesla aviatického kteří se až z daleké Vídně do Brna vypravili ozkoušet svůj um v bezpečném dostání aeroplánu ze vzduchu na zem. A tak uběhl zbytek již tak krásného dne a já v čase odpoledním do jednoho z aeroplánů zvaného ATR Aviatické společnosti České zasedl a směrem  k domovu se vydal.