10 Yangshuo

 Cesta do Yangshuo se pro nás začíná před Guilínským vlakovým nádražím, kde stojí autobusy směřující do tohoto městečka.

A hned na začátku jsme se nechali napálit. Jako kdybychom nebyly už nějaký týden v Číně, nás polapil nahaněč autobusové společnosti a prodal jízdenku za asi 20 Yuanů. Normální cena asi patnáct. Nu což. Stane se… To jsme ale netušili jakého zážitku se nám za tuto skromnou sumu dostane.
Pokud autobus ještě projížděl městem bylo všechno v relativním pořádku, snad až na to že řidič stavěl skoro u každého Číňana u cesty a vykřikoval Yangshuo, Yangshuo, v naději že snad některého z nich naloží. A opravdu pár lidí nastoupilo.
Za Guilínem se však cesta změnila v pravé dálniční rodeo.  Předjíždění zleva našemu řidiči zřejmě nestačilo, a tak pokud to nešlo z této strany tlačil se z té druhé. Klakson byl rozhodně v používání mnohem častěji než brzdy a sytém najetí do protisměru se zuřivým blikáním a troubením naznačujícím protijedoucím vozidlům že on rozhodně uhýbat nehodlá , ve mně vyvolával neobytný pocit že jsem si před jízdou zapomněl sepsat závěť. Další úžasnou věcí o které vám musím napsat je film který během cesty běžel na palubě. Byl to jakýsi mix Ramba a Žhavých výstřelů v čínském provedení, odehrávající se za druhé světové války a kdyby Japonci padali tak jak v tomto filmu, zřejmě by bylo úplně zbytečné bombardování Hirošimy a Nagasaki, protože by na ostrovech nezbyla ani noha. Rozhodně se tomuto dílu nedala upřít nadsázka.
Cestou z autobusu pozoruji krajinu a musím říct že něco tak podivného jsem opravdu ještě neviděl. Všude okolo je vlastně absolutní placka, která je poseta desítkami různých kopců prapodivných tvarů strmě čnících vzhůru. Škoda že se nedá přes skla autobusu fotografovat.
Dojíždíme do Yangshuo a nastává pravidelná část listování průvodcem a pokusů zjistit naší reálnou pozici na mapce v knize. Zde to naštěstí není problém protože celé městečko má jen pár ulic.

Ubytování probíhá celkem v poho. Kavárna s hostelem nabízí pokoj za osmdesát Yuanů, který ještě z čistě sportovních pohnutek usmlouváme na šedesát. Poprvé za celou dobu musíme vyplňovat čínské karty na přihlášení k pobytu, které mě mohou dovést k nepříčetnosti, pro jejich úžasnou srozumitelnost. Za chvíli to vzdávám napíšu tam pár nesmyslů podepíšu se a odevzdávám absolutně konsternované recepční, která absolutně nechápe proč jsem tak vytočenej a polovinu karty musí přepsat.

Malý časový skok a už vyrážíme do města. No bohužel Yangshuo ani omylem není to krásné a pohodové místo uprostřed krasové krajiny.Trošku mě to připomnělo nabitá letoviska na březích středozemního moře, akorát zde nebyla pláž. Po krátké procházce zjišťujeme že je to tady opravdu pekelná turistická díra. Abych zase jen nepomlouval, věřím že kdyby si člověk půjčil kolo a vyrazil do okolní krajiny, určitě najde fantastická zákoutí , městečko samotné k nim však rozhodně nepatří. Těch pár ulic je přecpáno lidmi že se nedá skoro projít a na mnoha místech se ozývá rachot z reproduktorů pouličních prodejců. Dokonce i žebráci tu jsou dotěrnější než jindy… jeden malej kluk mě svojí kovovou miskou už asi popáté praštil do nohy než mu došlo že moje slova …“ještějednouměstimbouchnešapoletíšztýskály“ neznamenají příslib vydělaných Yuanů. Nakonec však nacházíme klid duše v jedné super restauraci u autobusového nádraží nad miskou šneků a úhořů, ale to jistě jako pozorní čitatelé mého seriálu víte.

Další kratochvílí kterou jsme zde prožili byla jízda na koni. Teda ne já Alfička. Já mám ke zvířeti které je i na čtyřech větší než já a které disponuje zuby o velikosti mých prstů, respekt a nepřibližuji se mu na vzdálenost nezbytně nutnou, ale Alfaj okamžitě jak jsme přišli na „nábřeží“ jestli se tedy tomu kousku cesty okolo řeky tak dá říkat, a uviděla že na druhém břehu se jezdí, pojala odvážný plán že se tam prostě musíme podívat.

Naše doprava na druhou stranu byla základní ukázkou toho jak se lze i bez znalosti jazyků domluvit. Přes řeku se lze dostat v tomto místě pomocí voru. Když jsme slezli dolů přišla za námi jakási stařena a začala cosi brebentit čínsky a ukazovala na jedno z vratkých plavidel. Na prstech, nebo co to bylo ukazovala deset s čímž jsme samozřejmě bouřlivě nesouhlasili a anglicky požadovali slevu. Ona jakékoliv snížení ceny, samozřejmě v čínštině odmítala, a tak dokola… Můžete si za angličtinu dosadit libovolný jazyk… myslím že kdybychom na ní mluvili bulharsky dobereme se stejného výsledku. No abych vás nenapínal neslevila.

Pomocí jednoho z mladíků poflakujících se okolo jsme se domluvili na ceně za projížďku a začalo rodeo. No. Koně byli neuvěřitelně leniví a co jsem si všimnul, tak jediným způsobem jak je dostat do nějakého pohybu bylo plácnutí větví přes zadek. Každopádně jsem dokonce viděl Alfičku na koni i cválat, sice nevím jak se jí to povedlo ale opravdu ten kůň nějaký takový pohyb vykonával.

Náš vorař si nás po skončení jízdy našel, zřejmě ho přilákalo dalších jednoduše vydělaných deset Yuanů a odvezl nás zpět. Večer jsme pak zakončili v internet café, protože o zážitky je třeba se podělit. A o internetových kavárnách v Číně  bude dnešní apendix.
Není jich zase tak málo, jak bych se obával a nejsou drahé. Hoďka surfování vás vyjde na pár Yuanů, jejich největším problémem je však samotný internet. Jak jsem si stačil všimnout, čínský dorost (nikoho jiného jsem tam nikdy neviděl)  používá tato místa jako PC hernu, domácí kino, kdy koukají na manga filmy, ale skoro nikdo nesurfuje. Rychlost internetu je totiž víc než bídná. Trošku mě to připomnělo moje začátky s 56 Kbps modemem, asi takovou rychlostí se stránky načítaly a to jsem asi ještě přehnal. Opravdu spoustu stránek na první pokus bylo nerealizovatelným snem. Rozhodně to také nebyl ojedinělý případ… na internetu jsme byli v Yangshuo, Xianu, Guangzhou a všude byly rychlosti podobné. Snad jen v Pekingu, kde byl internet lounge součástí hostelu, běhaly stránky o něco rychleji. Úplný zázrak bylo pak rychlé ADSL připojení v guesthouse v Hong-Kongu.

Tady v Yangshuo měli i zajímavej přistup, ala paní pokladní v Pekingu na nádraží. Prostě nás nechali u recepčního pultu vykysnout a až když asi po pěti minutách zjistili že fakt neodejdeme, tak nás opravdu na ten internet pustili. Zajímavé.

Vracíme se noční ulicí zpět do hotelu. Ruch pouličních prodavačů vystřídal zpěv z barů a kaváren pod okny  a i v tomto pekelném rámusu se mi daří v klidu usnout.

Zítra nás čeká transportní den po ose Yangshuo – Guilín – Guangzhou…

Nábřeží v Yangshuo 

 Řeka Li

 pohoda u přívozu

 Li

 A nábřeží z druhé strany

 Yangshuo od řeky

 divoká krajina

  a opět Yangshuo

 Alfaj řídí koně