6 Xian

Xian, už podle názvu , xi znamená čínsky západ,  se nachází tímto směrem od hlavního města země. Žije zde o něco více jak šest milionů obyvatel a jako jedno z mála měst v Číně má dochované hradby. Ty dnes ohraničují vlastně jen střed města, které se ze svého obdélníkového tvaru rozrostlo do všech světových stran. Xian byl dlouhou dobu hlavním městem Číny a proto se v jeho okolí nachází nepřeberně památek na toto období, hlavně pak hrobky mezi kterými je asi jistě nejznámější ta, jejíž součástí je Terracotová armáda.
My sem přijeli nočním vlakem, u kterého si nejsem dodnes jistý, zdali jsem v něm vlastně spal nebo ne. Rozhodně jsem přijel do cíle odpočatý a natěšený na nové zážitky.

Vlak přijíždí přesně a my vylézáme na perón. Prakticky vzápětí se s námi dává do řeči jeden Číňan. Ptá se odkad jsme ,  jak se nám líbí v Číně , prostě klasická konverzační témata , a pozor na věc… kde budeme bydlet. Netoužíme po nějakém nahaněči a proto, popravdě, říkáme že ubytování už máme vybrané. Chlapík se potutelně usmívá a ptá se, zdali to není hotel kterému šéfuje Jim Beam. Jak to může vědět ? No jasně že je. Dává nám leták, ale mé podezíravé dušičce se to nezdá. Kontroluji tedy adresu s tím co je napsáno v Lonely Planet a on jen , „page 414“. No opravdu je to ono, a my se necháváme odvést do hotelu. Abych trochu vysvětlil situaci, v již zmiňovaném průvodci je Ludao Binguan Hotel, napsaný jako nejlepší alternativa za rozumné peníze a mimo jiné také to že hotelový manager se shodou náhod jmenuje Jim Beam. Tak to bychom měli.
Po krátkém odpočinku vyrážíme do středu města, okolo sice jezdí spousta autobusů, ale my bohužel nevíme kam. Šlapeme tedy hezky po svých. Naštěstí to není zase až tak daleko, i když dobrých dvacet minut to trvalo. Míjíme budovu provinční vlády a jednu hodně slibně vypadající restauraci.
Takovým středobodem Xianu je Zvonová věž. Je posazená uprostřed náměstí ze kterého vybíhají čtyři rušné třídy, k branám v hradbách. Kousek od ní na severozápad je ještě věž Bubnová. Protože vstupné do nich nebylo zrovna levné, rozhodli jsme se že se půjdeme podívat jen do jedné z nich. Naše volba padla první z nich. Stojí uprostřed kruhového objezdu na centrálním náměstí. Jediným přístupem je podzemní vestibul , který připomíná vstup do metra. Nenechte se ale zmást. I když je zde více než šest milionů obyvatel, veškerou dopravu zajišťují pouze autobusy. Ve výsledku to ale není takový zmatek jak by člověk čekal.  Co jsem se chtěl ještě zmínit je geniálně jednoduchý způsob jakým vyřešili srozumitelnost  tras autobusových spojů. Na boku každého z nich je obdeník vyznačující hradby města a pár důležitých bodů, na kterém je schematicky vyznačena trasa. Prostě geniálně jednoduché, jednoduše geniální.
Zpět ale do podchodu, na stěně visí velká reklama, které si jako příznivci letadel musíme všimnout. Je na ní startující jumbo, ovšem v opravdu pekelných barvách. První co nás napadlo bylo, „hledá se Nemo“ tak to totiž přesně vypadalo.
Tak a už jsme vylezli do prvního patra věže. Je odtud krásný výhled na čtyři velké bulváry a také na Bubnovou věž v dalším rohu náměstí.  V jednom rohu ochozu je umístěný velký zvon, na který je možné si za určitý poplatek udeřit velkým dřevěným „beranidlem“. Nápis je i v angličtině a je možné si za 20 Yuanů asi šestkrát bouchnout, za 10 asi dvakrát. Podezírám Číňany že ve znacích ještě byla jedna cena za pět Yuanů, ale ve výsledku to bylo celkem jedno. O podobnou kratochvíli stejně nestojíme. Místo toho vylezeme až pod střechu věže a kocháme se výhledem do okolí. Ve věži se v určitých hodinách pořádají také různé koncerty, ale nám se nechce čekat a místo toho vyrážíme do Muslimské čtvrti. Nebojte, kdyby to občas nebylo napsáno na nějaké té cedulce a okolo vás neprošla nějaká Číňanka ze zahalenými vlasy, ani nepoznáte že zdejší obyvatelé vyznávají jiné náboženství než většina dalších. Prostě žádná Palestina v Číně.
Domečky jsou zde nalepené těsně na sebe, všude plno různých bister, krámků a restaurací. Prostě většina ulic je zde koncipována jako velký trh. Zde jsme se také rozhodli  že nakoupíme nějaký ty kravinky. Začala nám tedy lekce ze smlouvání. A musím říct že během chvilky jsem se začal vyžívat. Abych řekl pravdu u spousty věcí co jsme tam koupili bych přistoupil i na původní cenu nabízenou prodejcem, ale neušetřete pár Yuanů když se vám ta možnost nabízí. To jsme ale ještě netušili o co všechno se dá v Číně smlouvat.
Pomalu se vracíme na náměstí když se nám naskýtá úžasný pohled. Na plácku který je před jedním z hotelů a obchodním domem, zaměstnanci těchto firem  cvičí. Spíš to tedy vypadá jako vojenský výcvik. Pochodují a pobíhají ve formacích sem a tam, řadí se do různých tvarů a skandují různá hesla. Zvlášť slečen na podpatcích celkem lituju. Pokud si teď říkáte, že jsou prostě jiný a moc to žerou, tak to také není tak úplně pravda. Ti co jsou blízko šéfa nebo šéfové mají opravdu odhodlaný a pevný výraz, jako že nic přednějšího než v odpoledním vedru pobíhat po náměstí neexistuje, ale ti co jsou v zadních řadách se nevázaně flákaj. Trošku mi to připomíná můj vojenský příjmač. Opět jsem neváhal a použil svůj mobil jako diktafon, takže je zde možno nalézt malou ukázku.

Cestou do hotelu si kupujeme ještě dvě nudlové polévky na pokoj, jako občerstvení. Jedná se o známé „drátěnky“ které se i u nás dají koupit skoro všude, zde ještě doplněné o vlastní kyblík a plastikovou lžící. Opravdu už jen stačí dolít voda.
Jediným drobným problémem je že jedna z nich je tak neuvěřitelně pálivá, že se prostě nedá pozřít. Stačí jedna lžička a prostě vám jen vystříknou slzy z očí. No ale poznejte to, když obal je jen hromada rozsypaného čaje. Druhý den ráno tato polévka putuje do záchodu, který v zápětí ucpe, a následuje opravdu nádherná scéna s kartáčkem na zuby a koupací čepící (jednorázové příslušenství hotelu) kterou tu rozhodně nemíním rozepisovat.
Večer se jdu ještě projít k nádraží. Potřebuji najít stanici autobusu 306, který by nás měl druhý den dovézt k místu kde se nachází asi největší turistické lákadlo této provincie Terakotové armádě. Po chvilce bloumání také nacházím ceduli s nápisem tourist line 306 a spokojeně se mohu vrátit do hotelu..

Jak jste asi pochopili, v dalším dílu vás budu seznamovat s mým pohledem na tuto unikátní památku.