8 Hodná teta z Guilínu
Dnešní vyprávění začneme na Letišti v Guilínu. Paní na přepážce kde se kupují lístky na shuttle bus se nám totiž opravdu aktivně snaží zabookovat hotel, po čemž mi ovšem vůbec netoužíme. Nakonec to vyřeší šalamounsky a mikrobus nás přímo u jednoho z nich vysadí. Zde nám je ihned nabízeno „velmi výhodné“ ubytování za cca 700 Yuanů na noc. No nic, ťapeme dál k námi vyhlídnutému ubytování a cestou , mimo hromady nahaněčů, kteří se nám snaží vnutit, že zrovna ta jejich postel je ta nejlepší a nejpohodlnější ve městě, také vidíme zátah policie na drobné pouliční obchodníky, zřejmě bez licence. Po asi dvaceti minutách chůze v neuvěřitelném vedru a přicházíme k vytipovanému hotelu, a poprvé musíme vyzkoušet smlouvání. Cena za pokoj která je 210 Yuanů se po vyslovení kouzelné větičky „ Is possible any discount ?“ mění na 120, a my spokojeně míříme do našeho dočasného domova.  Je opravdu pěkný včetně čaje a servisu, dojem kazí jenom rozmlácené dveře na toaletu, které vypadají že se každou chvilku musí rozpadnout. No nechme vychvalování smlouvačského umění, na kterém jsem stejně neměl moc velkou zásluhu a přesuňme se o něco v čase kdy jsme vyrazili na obhlídku města. Trošku mi Guilín připomněl Karlovy Vary. Nenajdete zde sice ani Kolonádu, ani léčivé prameny ani lázeňské domy, ale charakter města je takový příjemný a relaxačně unuděný s rušným centrem. A tam právě míříme.  Trošku se porozhlédnout. Naším cílem tentokrát není nějaká historická památka, ani krásné přírodní scenerie, kterými toto město rozhodně oplývá ale, jak přízemní, …..restaurace. A to ne lecjaká, její název zní trošku poeticky, (…a co v Číně ne ?) Hodná teta. Pokud budu citovat průvodce Lonely Planet… „restaurace velikosti divadla, ve které…..BLA BLA DOPLNIT“  a má naprostou pravdu. Návštěva tohoto podniku se stala jedním z mých nejsilnějších zážitků v Číně.  Ona by se tato věta dala vztáhnout i na jídlo v této zemi všeobecně, ale zůstaňme zatím zde. Po příchodu jste uvedeni ke stolu, musím říct že číšnice byla velmi milá a příjemná a dokonce spíkovala in english. V rychlosti nám vysvětlila systém který je asi takový. Po vybrání stolu dostanete kartu na které jsou kolonky s čísly jedna až deset. Neznamená to nic jiného než cenu. Vy se od svého stolu zvednete a jdete k pultům, kde jsou vystaveny různé dobroty, Od zeleninových salátů, přes směsi známé z našich čínských bister, po dobroty na špejlích, grilované ryby, knedlíčky a vůbec všeho co si dokážete v čínské kuchyni v celé její pestrosti představit.(tzn. úplně všechno) . Za každou porci kterou si objednáte dostanete razítko do příslušné cenové kolonky s číslem jídla na vaši kartu a začne jej pro vás připravovat. Poté co obejdete nabídku a naobjednáte se vrátíte ke svému stolu na kterém vás již obvykle nějaká ta dobrota čeká a vy se pustíte do jídla.  Pokud vám to nestačí můžete klidně doobjednávat co hrdlo ráčí. Nakonec vše zaplatíte na recepci u východu. Systém takřka dokonalý. Jak už jsem se zmínil lze zde poznat čínskou kuchyni v celé své šíři. Musel na nás být komický pohled ve chvíli kdy jsme procházeli okolo pultů se stovkami jídel a vlastně se jen v kuse divili. Ze začátku jsme se snažili vybírat střídmě a opatrně, později už šla veškerá ostražitost stranou a já se vám tady můžu s klidným srdcem přiznat, že takové obžerství jsem snad ještě nezažil. Na stole nám nikdy nesměla chybět zelenina, jako začátečníci jsme vybrali na poprvé nějakou nablind… a byla to ta nejlepší kterou jsem asi kdy kde v životě jedl. Bohužel se nám jí už později nepodařilo mezi hromadou misek v nabídce najít. Další dobrotou kterou jsme nesměli opomenout jsou knedlíčky. Toto jídlo spíše severu Číny, které lze občas najít i v nabídce našich bister, jsou vlastně kapsičky z těsta s různými náplněmi masovou nebo zeleninovou. Mohou být buď smažené, vařené, nebo udělané v páře. Mě nejvíce chutnali právě tak. Zajímavý je v tomto případě způsob přípravy, kde jsou jednotlivé porce na jakýchsi sítech, které se postaví na sebe až vytvoří komín. Ze spodu se do něj přivádí pára a dobrota se připravuje. Po vložení do úst jsou plné vynikající šťávy, zkrátka gurmánský zážitek. Další věcí kterou jsme neopomněli je ryba. Zde byla na výběr v mnoha velikostech a tvarech, ovšem skoro pokaždé grilovaná potřená červenou pálivou omáčkou s masem jemným jak hedvábí. Nesmím také zapomenout na, sice nečínské sushi,  ale i to zde bylo velmi dobré. Hlavně si zkuste dát v Praze plný talíř této dobroty za třicet korun. U spousty jídel jsem si také vlastně vůbec nebyl vědom co jím. Prostě něco takového jsem ještě nikdy neměl a abych vám řekl pravdu, ani jsem nějak nechtěl zjišťovat z čeho jsou různé ty kuličky a placičky vyrobené. Prostě nabídka zde byla opravdu bohatá, kupodivu včetně pizzy a klasických evropských pokrmů,salátových mís, různých sladkostí a takovým výčtem bych mohl pokračovat prakticky libovolně dlouho…. Není se co divit že za náš třídenní  pobyt v tomto městě jsme „hodnou tetu“ navštívili dokonce čtyřikrát. Prostě kolekce chutí a vůní které se na nás linuly ze všech stran byla jedním z neopakovatelných zážitků naší cesty. Za celou dobu jsme se najedli snad jen jednou tak fantasticky a to bylo v Yangshuo v jedné malé restauraci vedle autobusového nádraží. Zdejší knedlíčky byly také jako vždy delikatesní, ale my už byli rozdráždění z Guilínu a tak jsme riskli navíc i něco více neobyčejného. V tomto případě to byly šneci a úhoř. Asi jsme museli vypadat trošku nevychovaně když jsme s rozkoší vysávali vnitřky ulit a také jsme museli dělat rámus, protože k nám skoro ke konci přišla majitelka podniku a naznačila že bychom měli vnitřek ulit vyjídat párátkem. To už byl dávno ale obsah šnečích domečků u nás v žaludcích a na stůl se nesla , jak jsme později zjistili, místní krajová specialita. Úhoře jsem měl už párkrát u nás, ale zde bylo celé jídlo pojato trochu jinak. Místo jednoho kusu ryby bylo mezi nezbytnou zeleninu zamícháno snad třicet  malých vykostěných hádků, dlouhých asi deset centimetrů. Chuťový zážitek opět vyjmečný. To vše jsme přelili každý pivem místní provenience Tsingtao. Musím uznat že vychlazené bylo opravdu dobré a jak jsme z chytré knížky nastudovali bylo uvařené podle německé receptury. Pivovar vznikl na území německé koncese v Šangahaji a i když původní sládci dávno odešli, dál chrlí miliony hektolitrů tohoto piva ročně. Tak ale já začal dnešní vyprávění v Guilínu. A nedošel jsem dál než k Hodné tetě, možná proto, že nenavštívit takové perfektní místo by byla škoda, a zatímco dojídáme, za okny už padnul soumrak. Ideální čas k pořízení pár nočních fotografií města a šup zpět do hotelu. Dnešní den byl „opravdu“ náročný…. A příště něco o Guilínu jako městu samotném.
	Karlovy Vary  ...nebo ne ?
	Romantika v Guilínu
	Noční focení
	Noční focení
	Hody u Tety
	Nášup šneků v Yangshuo
	...v detailu
	Polévka (v pozadí úhoř)
	pro srovnání fast food v Pekingu