9 Guilín
Tak díky minulému dílu už víte, že se v Guilínu velmi dobře jí, ale toto místo má rozhodně co nabídnout i lidem které gurmánské zážitky nechávají chladnými. Celé město je zasazeno v úplně netradiční krajině homolovitých hor, které jak jinak v této zemi, mají různé poetické názvy. My si pro svojí návštěvu vybrali Vrcholek osamělé krásy, ale kousek od ní stojí třeba Hora pomaňující si vlny, Kopec zřaseného brokátu nebo Kopec sloního chobotu. Počasí nic moc, ale zase není extrémní vedro a tak se vykašleme na autobus a na místo si děláme krásnou procházku. V centru se k nám přidává jeden místní a probíhá klasické konverzační kolečko.. Odkud jste , kolik lidí u vás žije  atd.… ale tentokrát nám chlapík povídá i různé další věci. Třeba že dvě nádherné starodávné pagody tu stojí už celých šest let, a jedná se tak vlastně o malou turistickou blamáž. Je vůbec velmi upovídaný a mluví velmi dobře anglicky, kterou prý také vyučuje. Za chvilku přichází další starousedlík, tentokráte pro radu. V ruce žmoulá nějaké mince a ptá se jestli nevíme jakou mají hodnotu. Koukám a vidím třicet euro-centů tak přes „našeho“ učitele mu tlumočíme, že je šťastným majitelem asi třech Yuanů.  Dozvídáme se spoustu věcí, kam si zaskočit na něco dobrého a nebo že třeba vstup na další z vrcholků se po sedmé hodině nevybírá. No stejně i tak nás tam nechtěli pustit. Loučíme se a jdeme dál. Neuběhne však ani minutka a přichází k nám další Číňan a ptá se nečekaně odkad jsme … kolik lidí žije v naší zemi a říká nám , překvapivě, že je učitelem angličtiny. Musím říct že na výuku bych ho rozhodně nechtěl. Nebylo mu toho zase tak moc rozumět. Zkoušel to i parusky, ale svou chabou znalost tohoto jazyka jsem radši zapřel.  Sice se snaží povídat, ale mi už bychom radši šli… Po chvilce se nám podaří rozloučit se… ale ne na dlouho, po minutě přichází další učitel angličtiny, zase o něco horší než ten před ním. Sotva mu bylo rozumět jeho „engiš týče“ ..toho se zbavíme až u vchodu do parku ve kterém se Vrcholek osamělé krásy nachází …  Ne že by se mu do parku nechtělo, ale v Guilínu jsou neuvěřitelně vyšponované ceny vstupů, prakticky na jakoukoliv věc, jen minimálně připomínající památku nebo přírodní scenerii. A jelikož se náš kopec nachází v parku jehož součástí je nevíc pár set let starý chrám, vlezné je asi 40 nebo 50 Yuanů. Procházíme se po parku, no spíš parčíku a nestačíme se divit kam jsme to za ty peníze vlezli. V areálu je rozházeno pár budov a je trošku problém poznat co je sklad na košťata a co ona dotyčná významná stavba. Nijak po tom nepátráme a statečně se dáváme do strmého výstupu na vrchol. I když je pod mrakem, je neuvěřitelné vedro a půl litrová zásoba pití nás tak brzy opouští. Za chvilku jsme ovšem nahoře, a kocháme se výhledem. Lze jen litovat že není krásný sluneční den, protože pak by rozhled musel být naprosto dokonalý. Z vrcholu je vidět malý rybníček, chtělo by se mi říct brčálník, jenom rákosníčka by to potřebovalo. U něj jsme také strávili další půl hodinu, když Alfička zkoumala sexuální chování žab, které také velmi pilně fotografovala. Pak už mizíme ven, kupodivu do dalšího parku s poetickým jménem a to „Parku sedmi hvězd“. Zaujalo mě, že se jedná o jedno z nejstarších turistických míst v Číně kam návštěvníci jezdili už za dynastie Sui. Pokud vám tento údaj vůbec nic neřekne, tak jsme na tom stejně, ale v průvodci se to vyjímalo dobře. Celkem nás sem taky táhla krápníková jeskyně která se v areálu nacházela a uznejte, když už jednou jste v krasové oblasti, musíte něco podobného navštívit. Toto místo bylo na rozdíl od předchozího parku obrovské. Součástí je i malá ZOO, jejíž zřejmě největším lákadlem byla Panda Velká. Osobně bych tohoto medvěda přejmenoval na Pandu línou, kdyby to bylo možné. Za zhruba patnáct minut co jsme jí sledovali, udělala asi pět pohybů, a to otočení na levý bok, na pravý bok a třikrát přežvýknutí bambusu. Nejen černobílým pytlem chlupů živa je zoologická a musím říct že politiku života bez mříží zde dotáhli prakticky k dokonalosti. Mezi vámi a zvířaty stály vlastně jenom nízké ohrádky a nemyslím že by to pro ně byla nějaká větší překážka. Určitě ne pro opice, které se tam proháněly více méně volně. Dost však o zvířatech, park nemá nějakou jednotnou koncepci a více měně je směsicí různých scenérií, ať už využívající zdejší fantastickou krajinu nebo si prostě pomůže technikou, jako u nádherného vodopádu, pro který tisíce litrů čerpají na kopec vodní pumpy a v pět tak pravidelně vyschne.  Čas se nám ale trošku nachýlil k večeru a my hledáme vchod do jeskyně. Nakonec se nám ho daří najít, ale jako snad ke všem přírodním úkazům ve městě k němu vede pěkná řádka schodů. Pomalu se tedy plazíme nahoru, když se ze shora ozve pokřik. No co, to jistě nebude na nás… pokračujeme nahoru a vidíme babku jak stojí a volá „kvikylí , kvikylí“ No až nahoře mi došlo že jazyk kterým mluvila nebyla čínština a cože se nám snažila svou brilantní angličtinou sdělit ? No prostě si máme pohnout.  Ještě narychlo nás nahnala do jeskyně a zaklapla vrátka. To jsem ještě netušil že dalších více jak půl hodiny bude závodem s tmou. Musím říct že krápníková jeskyně v čínském provedení je něco úchvatného. Různé části jsou nasvícené barevnými světly a celkový dojem ač někomu může přijít drobet kýčovitý, je prostě ohromující. Jeskyně je dlouhým tunelem, s velkými sály, jezírky a  samozřejmě množstvím stalagmitů a stalaktitů, vše hraje barvami, které podtrhují bizardní tvary, prostě něco co rozhodně stojí za vidění.  Nám se prohlídka dostala v poněkud zkrácené verzi, protože jako za opozdilci se světla zhasínala a vše se ponořilo do naprosté tmy. Někdy ani ne za námi a tak prvních deset minut bylo opravdu rychlým průletem. Pak jsme dohnali nějakou skupinku s průvodkyní a tempo se zpomalilo. Zvlášť na jednom místě které se jmenovalo něco… song, což není čínsky, ale prostě se k němu váže legenda o dvou milencích, kam dotyčná chodila svému drahoušovi zpívat. Průvodkyně se vyhoupla na kámen vysekla celou píseň jako ta nešťastnice před sto lety. Nezbývalo než zatleskat Po tomto kulturním zážitku už jsme byli natolik odvaření, že jsme museli dojet do Hodné tety a posilnit se na další den a zarelaxovat si u staronových pagod. Čekalo nás Yangshuo, jedno z nejkrásnějších míst v Číně.
	Centrum města
	Výšlap na Vrcholek osamělé krásy
	A výhled z něj…
	na všechny strany
	rybníček Brčálník
	V Čínské verzi
	Poustevna ?
	Vstupní portál
	Alfajova žába

Panada líná	opice	Cosi nohatého	A opět park
Umělý vodopád	…a jeho okolí	Chrám	A socha ve vchodu
Myslím že zde není komentář vůbec potřeba		Naše oblíbené místo v Guilínu	(teda až po hodné tetě)